wz

Přeji dobré dopoledne, dnes je sobota 23. září 2017. Svátek dnes slaví Berta.

Právě je 38. týden, GTM +0200.

Logo
aktuálně tvorba webu reference fotografie články autor kontakt odkazy

zpět na výpis článků

Článek

Jak to všechno dopadlo

Konečně jsem se dostal k tomu, že opět sepíšu část své pouti životem. Tento článek je pokračováním článku s názvem „Zdravotnictví očima zaujatého pacienta”. Jelikož už uplynula doba tří měsíců od jeho uvedení jsme zde s dalším pokračováním. Jak jsem vlastně prožil ty tři měsíce se dozvíte v následujících řádkách. Navštívil jsem dalšího ortopeda v České Lípě, avšak tento doktor na mě působil velmi seriozním dojmem (i když ten předchozí také). Důležité je, že mě vyšetřil a opět zde byl jiný závěr. V tomto případě jsme měl anatomické změny na páteři se kterými jsem se již narodil a bohužel nějaký fyzický čin způsobil aktivaci bolestivého podnětu. Moje důvěra v lékaře se rovnala nule. Byl jsem už znechucen tím, že si všichni myslí něco jiného, i když je to na jednu stranu dobře. Co člověk to jiný pohled na věc a teprve když si dáme všechny souvislosti dohromady nalezneme pravdu. Nicméně napsal mi rehabilitace, bohužel, nyní možná i bohudík, na jiné rehabilitační pracoviště. Ještě týž den jsem se tam šel zapsat. K mému překvapení byli všechny rehabilitační pracovníci ženy. Trochu mne to udivilo a docela i mile překvapilo, protože nebyli jenom příjemné, ale i pohledné. Víc jsem se pak na rehabilitace těšil. Rehabilitace jsem měl docela často, ale vzhledem k mému zdravotnímu stavu to bylo nezbytné. Vesměs s názorem doktora souhlasili, když jsem se krásných rehabilitačních slečen a paní ptal na jejich názor. To mě potěšilo, protože jsem nalezl konečně názorovou shodu.
Jak vlastně rehabilitace probíhala? Ze začátku to pro mne bylo peklo, a to doslova. Na záda mi přiložili zahřívací deku, aby mi místo které bolí zahřáli. Bohužel to bylo znát i když odhadem deka vážila půl kilogramu maximálně. Nicméně musel jsem to vydržet a vydržel. Dále následovala samotná masáž při které mi zkušené ruce rehabilitačních andělů uvolnili celé záda. K mému údivu jsem se dozvěděl, že nejvíce patologicky postižené místo je oblast mezi lopatkami. Přiznávám se, že mne tam občas bolelo, ale nic se nevyrovnalo bolesti v křížové krajině. Po pořádném „prokřupání” kdy mi uvolnili všechny zatuhlá místa jsme se přesunuli do tělocvičny, kde jsme cvičili různé protahovací a posilovací cviky. Rehabilitační sestřičky se podivovali nad tím, že mi doktor zakázal cvičit. Říkali, že od tohoto doktora to nečekali a že bych správně cvičit měl. Tak jsem tedy začal, ale pouze ty cviky, které mne učili. Na závěr jsme se přesunuli do místnosti, kde se naházel ultrazvuk. Dozvěděl jsem se, že ultrazvukové vlny léčí, což jsem nevěděl. Pravdou je, že jsem to pak na vlastní kůži cítil, že se tam něco děje. Krásně to hřálo. Takto to chodilo každou rehabilitaci. Ale nemyslete si že to bylo všechno. Podle mého pravidla: „Když se něco sere tak pořád a pořádně” se i teď něco pokazilo. Zdánlivě banalita, ale když tím trpíte celý den přijde vám to přinejmenším divné. Začalo mi slzet levé oko. Nejprve jsem si myslel, že mi do něj prostě jen nafoukalo, ale mýlil jsem se. Zašel jsem si asi po týdnu k obvodní lékařce a ta mě poslala na oční oddělení do místní nemocnice. Na oční chodím nerad. Tam sestřička zjistila po té co jsem nepřečetl na levé oko skoro nic vlivem zaslzení oka, že tento test je pro mne nyní zbytečný a přesunuli jsme se k přístroji, kteří měří oční tlak. Celkem nepříjemná věcička. Do oka vám vystřelí proud vzduchu a vy nesmíte ucuknout nebo mrknout. Naštěstí je ten test krátký a tak se to dá vydržet. Ovšem mě tento test trpělivě dělala šestkrát dokud nebyl v pořádku. Paní doktorka byla příjemná, ale dělala nepříjemné věci. Přetáhla mi víčko a tak zjistila, že mám zánět spojivek. Předepsala mi kapky a ukázala jak je do oka aplikovat.
Po nějaké době problémy zmizeli. Ale protože moje pravidlo výše zmiňované platí začalo mne oko bolet. Navíc mi ze slzného kanálku vytékal hnis, který jsem si přibližně osmkrát denně vymačkával, aby to tolik nebolelo. Potřeboval jsem se tou dobou učit do školy, na testy a proto jsem neustále návštěvu doktorky odkládal. Jednou v noci jsem se probudil přibližně ve tři hodiny ráno ukrutnou bolestí oka a části nosu. Pokoušel jsem se usnou, ale přes bolest se mi to nevedlo. Ze zoufalství jsem začal mlátit hlavou do zdi a doufal jsem že bolest přehluším. Nakonec jsem sáhl po prášcích proti bolesti, které jsem měl na záda. To bohudík zabralo a já do rána dospal. Ráno se bolest opakovala a vyhledal jsem tedy lékařskou pomoc opět u zdejší oční lékařky. Bohužel mi opět udělala něco velmi nepříjemného. Zjistila, že mám ucpaný slzný kanálek a tudíž je nutné jej pročistit. Vytáhla něco co velmi připomínalo jehlu a řekla:
„vypadá to jako jehla, ale není to jehla. Nemáte se čeho bát, tohle se dělá i miminkům”.
Odpověděl jsem, že je to pěkný, ale miminka si to nepamatují.
Položili mě na křeslo a začala mi sunout jehlu do slzného kanálku. Cukal jsem sebou, protože mi to bylo krajně nepříjemné. Navrhl jsem paní doktorce, že mě může uspat, že mi to vadit nebude. Ta ale přivolala sestřičku, která mě držela abych sebou tolik necukal. Paní doktorka mi řekla, že tam stříkne takovou vodičku a já jí mám říci kudy teče jestli nosem nebo jestli teče do krku. Bohužel to neteklo nikudy. Načeš paní doktorka řekla, že to zkusí horním kanálkem. Historie se opakuje a bohužel ani tady nic neteklo. Po tomto zákroku, který trval přibližně deset minut mi napsala recept na kapky, které by mi měli pomoci. Mohu říci, že jsem cítil pohyb té kovové jehly i když tam nebyla.
Měl jsem neuvěřitelné štěstí, protože další dny si paní doktorka brala dovolenou. Musím poděkovat paní doktorce, která měla se mnou trpělivost a sestřičce, která mě podržela. Oběma moc děkuji, protože mi hodně pomohli.
Teď, ale opět k rehabilitacím. Jak jsem měl již oko v pořádku zbývalo mi jen pár rehabilitací. Bohužel se blížil den, kdy rehabilitace skončí a já jsem se bál, že se bolest opět projeví ve své síle. Projevila se, ale úplně jinde než jsem čekal. Stále nevím, co za tím stojí, ale pevně věřím, že jednou naleznu pravdu. Protože slova díků nepřestávám užívat tak moc děkuji rehabilitačním andělům, kteří mi ulehčili trápení, naučili mě cviky jenž mi mají zmírnit bolest. Jsem jim vděčný natolik, že přidávám odkaz do sekce „odkazy” podsekci „různé” odkaz na jejich webové stránky, které jsou http://www.rehabilitace.biz/. Na kontrole u pana doktora ? ortopeda jsem potvrdil, že rehabilitace měli pro mě velmi kladný ohlas v podobě snížení bolesti. Nechal jsem si napsat zprávu, a byl jsem připraven vrátit se do Arnultovic k paní doktorce.
Když nadešel ten den, měl jsem trochu obavy z toho co mi řekne. Jediné co vím je, že nechci jít na operaci, jelikož důsledky bych si nesl sebou po zbytek svého života. Ten krok by se již nedal zvrátit. Dlouhou dobu jsem s paní doktorkou hovořil o alternativách a celkově o mém stavu. Řekla mi, že se mnou souhlasí a pokud by to bylo nevyhnutelné přišla by na řadu operace, ale do té doby budeme dělat všechno proto, abych se jí vyhnul. Potvrdila mi, že změny na páteři jsou vrozené s tím, že jeden obratel je posunutý a doléhá těsně na svazek kořenů nervů, které vyvolávají bolest. Mé zádové svaly jsou ve větším napětí než kterékoli jiné svaly. Jakoby byli neustále v křeči. To způsobuje tu bolest. Popravě tuto možnost jsem začal mít někdy uprostřed léčby tím, že jsem pozoroval co se s mým tělem děje při určitým pohybech nebo fyzických aktivitách. Domluvili jsme se tak, že rok budu cvičit rehabilitační cviky a budu sledovat co se děje. Pokud se to zlepší během toho roku jsme na dobré cestě bolest odstranit. Ovšem pokud dojde ke zhoršení řešilo by se to jinak.

Co na to říci. Čas je nejlepší lékař a v tomto případě to nejspíše platí. Nyní hledám způsob jak zádové svaly uvolnit aniž bych byl pod vlivem nějakých prášků. Můj otec, kterému děkuji, mi domluvil akupunkturní léčbu. Dříve jsem tomu nevěřil a je na čase začít. Už více jak 2000 let tu tato medicína je a čínský národ je převážně zdraví tak proč to nevyužít. Navíc si kdykoliv můžu objednat „Kosmodisk”, který tak „přesvědčivě” v teleshopingu doporučují. Nicméně stále doufám v uzdravení a doufám, že jednoho dne si budu moci jít zaběhat a pořádně si dát do těla aniž bych večer sténal bolestí.
Ještě jednou chci poděkovat všem, ať už za podporu, léčení, výuku cviků, masírování, nebo i jen toho, že jste si to přečetli a nejsem vám lhostejný. Děkuji.


zpět na výpis článků

nahoru

Copyright © 2007 – 2017, Petr Vopalecký, DiS. Oficiální webové stránky – Petr Vopalecký, DiS. – http://www.petr-vopalecky.xf.cz/ Všechna práva vyhrazena.

Validní XHTML 1.0 kód Validní CSS kód Hodnocení SEO Optimalizováno pro Firefox